|
 Kdo se meje, nezlobí
Kamarád Albert
Konečný by mohl vyprávět o
hříčkách
osudu.
Už jeho příchod na svět.
Bůh v dobrém rozmaru z konce
světové války bohatě vybavil Alberta na pouť
hříšným světem a vyděsil představou
doktora.
Morfinista MUDr. Emanuel
Císař v absťáku rozmáchlým řezem zasáhl konečník
a rozťal ve dví zadek řvoucí rodičky. Domnělý chobot byl Albertův kokot a zavinil
pozdější proměnu uhrovitého
Alberta v
drsného rockera Berta nepochopitelnou pro okolí.
Ale jeho máma s porodní jizvou na prdeli věděla svý.
Albert byl podivný odmala. Ze všech sil se snažil,
ale pokaždý obrátil okolí vzhůru nohama.
Defekt s
nadměrností zavinil nedostatek jinde a nikdo z rodiny
nevzdělanců netušil,
jak se jim pošklebuje Sigmund Freud v paralelním
světě. Nosí sázky na výsledek
k bookmakerovi Darwinovi do božské Fortuny a mne si ruce s Pilátem, jak ho
neochvějně berou
hákem při vítězství
nad konstrukcí.
Albert nekonečně trpěl touhou
zavděčit se dospělým.
Nikdy necpal stéblo do svěrače žabám ani nestříhal růžky šnečkům, ale jinak s ním všichni
čerti šili. Vzorně posluhoval opuštěnejm
babám a při každý příležitosti
jim nakukoval pod sukni. V překotné horlivosti si občas
spletl hlavu s řití,
otvíral ústa, když pocítil
nucení, a padaly z něj perly na zvracení pro
slušný,
poctivý a pracovitý proletáře, budující světlé zítřky s
orgasmem při doteku krumpáče. Nešťastný
Albert však jenom opakoval výrazy kulaka dědy, když přišel domů z
hospody nadrátovaný
a smrtelně odhodlaný, než seřezal nejbližší v dosahu ruky a propadl se do němoty.
Jednou nad ránem pro něho
přijel nějaký hodný pán a
odvezl ho černým tatraplánem bůhvíkam.
Usoužená maminka vzala
dílo do ženské ruky a ukázala
Albertovi mýdlo s jelínkem. Pro
větší klid v domě ho zasvětila do obřadu samotářů. Od nynějška se bude
mýt
sám, je z něho už velký klacek s
patřičným chobotem.
Důkladně ho poučila
o nutné čistotě předkožky.
Jednou sem a pak zas tam.
Do puberty se zem slehla po
Albertovi.
Nevylezl z koupelny.
A všichni ho měli rádi.
|
