 Hey
Joe
Zvuk připomínal pramínek vody deroucí se na povrch
puklinou ve skalním masivu.
Ze vzduchu někdo vytuneloval kyslík.
Srdce mlátilo do žeber z posledních sil.
Větve šlehaly do obličeje a měsíční světlo nedostatečně
osvětlovalo stráň. Padal jsem a opět se zvedal.
Zvuk byl stále silnější a pronásledoval mě jako stín.
Hystericky jsem se rozesmál, abych překonal strach.
Bolestný řev znásobený ozvěnou se rozléhal v sevření
soutěsky, ale neznámý zvuk nepřehlušil.
Z koruny borovice vzlétl pták a rozmrzele zanaříkal.
Klouzavým letem se snesl do údolí a zapadl do tmy.
Zvuk mě přiváděl k šílenství.
Připomínal slovo na jazyku.
Důležité pro nevyřčené.
Blízké stejnou vzdáleností.
Úděsné přítomností nevyjádřeného.
Zahodil jsem revolver.
Uklouzl jsem na jehličí a narazil si rameno o balvan.
Dopadl jsem na dno potoka s průzračnou vodou.
Sevřela mě do chladného náručí tůně.
Hladina znachověla.
Zvuk plaval se mnou.
Chytal se stejných křovisek.
Prodíral se houštinou.
Do bot nalil olovo.
Zaslechl jsem psy.
Směs dychtivosti a krvelačné touhy umocnila destruktivní
účinek zvuku.
Běželi po stopě.
Strhal jsem ze sebe cáry oblečení.
Nahota mě neosvobodila od děsivého pronásledovatele.
Něžným dotekem vzduchu pohladila kůži na zlomek vteřiny.
Mech pod nohama se zavlnil jako tobogán.
Měsíc se stal tlamičkou kapra a spásal ostrou trávu v
lesním průseku pod splávky hvězd.
Na posedu seděl Jimmy Hendrix a mířil na mě kytarou.
V jeho pohledu jsem četl marnost.
Komár konejšivě sál do poslední kapky krve.
Zvuk utichl.
|
