 ERNESTOVO VARLE
Rocky mě vláčel bodláčím, protože chtěl chytit Měsíc.
Krajinu posral úplňkem a otíral si prdel o vrcholky stromů na Doubravce.
Mars byl na své dráze nejblíže k Zemi. Vypadal jako varle.
Srdce jsem cítil až v krku a trní mi rvalo kůži na
cáry. Chtěl jsem zařvat, ať zpomalí, ale chyběl mi dech. Silnej zmetek si
umanul, že sprosťáka zadáví a rozcupuje vyceněnými tesáky. Dunivě vrčel
a zlobně poštěkával.
Znenadání se zarazil.
Na volném prostranství seděl chlápek a opíral hlavu o
pušku. Vypadal unaveně.
Teplota lámala rekordy.
Rocky klesl na zadní. Vyplázl jazyk na dědka.
Tvář měl zarostlou plnovousem.
„Co tě sere?“ zeptal jsem se, protože se mi nelíbil.
„Ty a zmetek Bukowski!“
„Přeskočilo ti? Vidím tě prvně v životě!“
Lhal jsem.
Rocky se tlemil.
„Máš drzýho psa!“
„Taky se mu líbíš, sekne ti francouzáka a tvůj
dentista se měsíc nezastaví!“
Natáhl ke mně ruku s flaškou.
„Seru ti na ni, páprdo.“
„Ste namyšlený parchanti!“
„Ty zase lovíš a střílíš! My si nemusíme nic
dokazovat podobným způsobem!“
Čuměl, jako když nadloubá volovi.
„Svinskej skeptiku, tvý slátaniny nebudou nikoho zajímat!“
„Ale Bukowski tě prohnal jetelem!“
Z bodláčí zazněly podezřelé zvuky, ale Rocky zíral
dál fascinovaně na dědka. Vyloženě ho žral.
„Každej chlap, kterej za něco stojí, má svýho
agenta!“ prohodil do ticha.
„U nás nemusí, jeden špicluje druhýho už v peci
na děti!“
Nechápal.
„V inkubátoru. A s poťouchlou radostí… Svět se
změnil!“
„Nedáš si hlt?“
„Z flašek, co jsem vypil, mi dávno postavili most do
pekla!“
„Ale na mě nemáš!“
„Sáhni si na moje játra!“
„Kurva, jsou jak z kamene!“
„Erneste, to jsou břišní svaly. Uválíte nás jenom prachama!“
„Nechceš nějaký?“
Jeho pohled se mi nezamlouval.
„Raději si dáme lok!“
„Jak dlouho nepiješ?“
„Skoro tři roky…“
„Neměl bys začínat!“
Významně potěžkal flintu v ruce.
„Někteří dědci se posrávaj v posteli před smrtí
celý roky, ať teda chcípnu jako chlap nametenej ve škarpě!“
Natáhl jsem k němu ruku, flám s ním mi za to
stál.
Znenadání odhodil láhev mezi bodláky a kdosi vyjekl.
„Koukni, co jich tam je!“
Oči měl plné bolesti.
„To není stihomam!“
„Nekecáš?“
„Je jich jako hvězd na nebi a šéfuje jim šmírák Měsíc!“
„Musím ti svěřit tajemství!“
„Nebaví mě držet jazyk za zuby!“
„Víš, proč tu dřepím?“
Člověk nemusí bejt Šerlok Houmeles. Kalhoty měl na sračku
v celým podbřišku.
„Ustřelil sis koule!“
„Kluku, v tobě něco je!“
„Žere mě to přes padesát let!“
„Už se netrefím ani do hlavy…“
„Tvoje stará dala k lepšímu, že poslední dobou
ti nestál!“
Praštil mě pažbou, ale Rocky po něm nevyjel, jenom zíral
a zíral. I bez koulí to byl vztekloun s fazónou.
„Patnáctkrát za noc jsem ti ji vopíchal a stále tvrdila,
žes byl dřív divočák… Největší ze všech!“
Vyrazil mi dva zuby.
„Jednou budeš možná dobrej!“
„I bez koulí se dá žít, vole!“
V očích mu výsměšně blýsklo, dostal mě na
zhovadilost.
„Ha, ha, ha… Kolik chceš za tu nelidskost?“
„Prachy si strč do prdele!“
„Mám ji jak řešeto.“
Na chvíli se zadumal.
„Jedno varle je na nebi, kam se podělo druhý?“
Pak zmizel i se stínem svobodomyslných
lidí.
Zbylá hovada vytvořila průvod.
Maškaráda mohla vypuknout.
Rocky se v čele naparoval. Zavyje kámošům pěknej
flák.
Druhý den jsem četl v bulvárních novinách:
NEDALEKO BAGDÁDU SE NAŠLO VARLE S HRANOU!
Bim, bam, bim, bam, bim, bam…
|
